"Maminko, kdy už konečně přijde ten Ježíšek?"
Můj čtyřletý miláček Jakoubek se jako každé dítě každý rok nemůže dočkat.
"Už brzo. Ještě šestkrát se vyspíš a bude Štědrý den", snažím se ukojit jeho nedočkavost.
"Šestkrát? A kolik je to prstíků?"
Ukazuje svoji malou ručičku s pěti prsty.
"To je málo, Kubíčku. Ještě jeden musíš přidat!" Ukazuji, jak vypadá šest prstů. Dívá se na mne zklamaně.
"Tolik? To bude ještě dlouho. A já bych už chtěl Ježíška dneska! Nebo zítra", slevuje, když se usmívám a vrtím hlavou.
"To nejde, Kubíčku. Ježíšek má svůj čas přesně rozdělený pro všechny děti. Ale nezapomeň, hodné děti. Víš, co říkal před nedávnem Mikuláš, když u nás byl. Ježíšek přijde, ale jenom tehdy, jestli jsi po celý rok nezlobil. Pamatuješ?"
"No, jo. Tak to asi letos z toho nebude nic, viď mami. Pořád jsi říkala každou chvilku, že jsem zlobivý Kuba. Ale já nezlobil, nebo jo? A když slíbím, že už nebudu zlobit tak to Ježíškovi povíš? Prosím, mami." Já se už moc těším. Ale bude to ještě hodně dlouho trvat. Ale když to jinak nejde, nedá se nic dělat."
Kubík rezignoval. Ježíšek prostě dřív nepřijde, jestli přijde vůbec. Ale teď je na mně, abych svého Kubíčka nějak podpořila.
"No dobrá, ty rozumbrado. Když tak slibuješ, tak já Ježíškovi napíšu, aby se u nás nezapomněl letos zastavit, jo? Ono to tvoje zlobení tak strašné nebylo. To mu taky napíšu, souhlasíš?"
"Ty jsi moje zlatá maminka", Kubík mne objímá a mě se zmocňuje nepopsatelný pocit radosti a štěstí. Vánoce jsou prostě hlavně svátky dětí. Ale právě jejich radost nabíjí i mne nezbytnou energií, kterou potřebuji k jeho další výchově.
"A mami? Můžu se tě ještě na něco zeptat?"
Debata o Ježíškovi pro Kubíčka ještě evidentně neskončila.
"Povídej. Co bys rád věděl?"
"Sabinka ve školce povídala, že žádnej Ježíšek není. Hádal jsem se s ní, protože jí nevěřím. Viď, že to není pravda! Říkala, že dárky kupujou rodiče. Naštvala mě a tahal jsem ji za vlasy. Nakonec nás od sebe rozdělila paní učitelka. A když jsem se jí ptal, jak to tedy je, řekla mi, abych se zeptal doma. A tak to chci vědět. Jak je to, mami? Jo, a se Sabinkou se už kamarádit nebudu. Je to lhářka prolhaná!"
Přemýšlím. Téhle otázky jsem se bála. Nechci Kubíčka připravit o krásnou pohádku o Ježíškovi dřív, než to pochopí sám.
"Kubíčku, a co ostatní děti? Taky si myslely, to, co Sabinka?"
"Kája a Maruška a ještě některé další říkaly, že Sabinka lže. Kristián zase říkal, že má pravdu. A tak nevím". Otazník v Kubíčkovoých očích se nedal přehlédnout a bylo jen na mně, jak to vysvětlím.
"Víš, Kubo, Sabinka měla i neměla pravdu. Ježíšek opravdu existuje. Však si pamatuješ, jak jsme si nedávno o Ježíškovi četli. Narodil se v Betlémě, ve chlévě na seně, rodičům Marii a Josefovi."
"No, to vím, mami, pamatuju si to dobře. Přece proto nemůže být pravda, že Ježíšek není!"
"Vidíš, však ti to říkám. Ježíšek má na Vánoce na starosti všechny malé děti. A sám viš, kolik jich je. A tak, aby to všechno za jeden večer stihl, musí mu občas pomoci rodiče. Koupí pro děti dárečky a pošlou mu je. A on už si pak poradí, komu je dá. Tak je to, víš? A se Sabinkou se neper. Vím, že se ti vždycky líbila a budeš si s ní zase hrát a povídat. Slibuješ?"
Kubík si evidentně ve své malé hlavičce moje vysvětlení přebírá. Snad se mi podařilo jeho zvědavost ukojit, i když vím, že už to nebude nadlouho.
"Slibuju, mami. A stejně se na Ježíška moc těším, Hlavně, když mi přinese to popelářský auto a tablet, abych si moh hrát hry. Máme to ve školce na počítači a moc se mi to líbí. Napíšeš mu to, mami? Když už mu budeš psát, aby na nás letos nezapomněl, tak mu taky napiš o tom tabletu a popelářským autu, jo?"
"Dobrá. Ale teď jdeme do koupelny, vyčistit zoubky a spát. Podívej, kolik je hodin. Venku je už tma a všechny děti už jsou dávno v postýlce".
Poslušně mne následuje.
"A přečteš mi pohádku?"
V daném okamžiku bych slíbila vše a tak jen přikyvuji. "A jakou chceš?"
"No přece tu o Ježíškovi, co se narodil na seně."
Nemám sílu nic namítnout. Za půl hodinky už Kubíček spokojeně oddychuje a já odcházím do kuchyně s myšlenkou, že jsem zase jednou zvládla "těžký den."
Téma týdne: Vánoce očima dítěte
Všem čtenářům mého blogu přeji klidné a spokojené Vánoce, splnění všech, třeba i tajných přání a hodně zdraví a radosti ze života v novém roce, který už klepe pomalu na dveře.
