Kdo je větší provokatér?

Co to vlastně je provokace? Samozřejmě že význam tohoto slova každý zná. Jde o úmyslný vyzývavý čin, nebo vyzývané chování nebo jednání. K provokativnímu chování a jednání je třeba se vrátit až do dětských let. Děti dokážou skutečně spolehlivě provokovat své rodiče s úmyslem dosáhnout svého. Ne vždycky však se svojí provokací uspějí. Dětské provokace typu "maminko, kup mi toho plyšáka, už ho má i Helenka od vedle a celá třída, jenom já ne, a tys mi to slíbila před týdnem", nemusí vždy být tím pravým ořechovým. Ale nakonec to nějak zvládneme. Co bychom pro naše ratolesti neudělali.

Téma tohoto týdne mne přivádí na myšlenku, kdo vlastně dokáže více provokovat a čím. Jsou to muži, nebo ženy? Těžká otázka. Vždycky bude záležet na konkrétní situaci, za které budeme chtít provokovat. Obecně si ale myslím, že větší schopnosti k provokacím mají ženy. Je to dáno už jejich vizáží. Vzpomeňme jen na naše mladá léta. Dámy, přiznejme si, která z nás nevyužila svých předností, hlubokých dekoltů a krátkých sukní k provokaci druhého pohlaví? Stávalo se to nám a stává se to určitě i nyní třeba studentkám, z nichž některé skutečně díky svým přednostem dosáhli kýžený studijní výsledek. Provokovat dokáží i na smluvené schůzce s osobou opačného pohlaví. Kdo by pak oddolal, pánové, že.

Ale čas je běžec dlouhým krokem a postupem let již dekoltem ani krátkou sukýnkou nikoho nevyprovokujeme. Přichází v úvahu pouze provokace slovní. Myslím si, že slova je třeba vždycky pečlivě vybírat. Co bude platná naše naštvaná řeč k partnerovi, který zrovna přišel domů společensky unavený a nám, tedy ženám, se to nelíbí? Může to vést jedině k jeho vyprovokování vůči nám a skončit opravdu neslavně. Nepochybně je třeba si naše výtky schovat na další den, až bude schopen nás smysluplně vnímat.

Pánové však také dovedou své protějšky spolehlivě provokovat. Ať je to dáno jejich poznámkami "jak to, že nemám v lednici pivo, kdy bude konečně ta večeře", přičemž žena kmitá kolem sporáku a dětí a muž si spokojeně sedí v křesle a čte noviny. Provokovat dokážou zejména svou žárlivostí, ve většině případů neopodstatněnou. Slýchané projevy "s kým ses to venku zase bavila, kdo to je, co ti chtěl, proč si s ním tykáš, když s ním sedíš v kanceláři" a další, dokážou ženy zaručeně naštvat. Dá jim mnoho práce, aby právě používaným válečkem na těsto nezválely záda i svému partnerovi.

A to je další problém provokací. Provokovat v dospělosti bychom měli zdravě, být vtipní a na úrovni a své protějšky především pobavit (platí pro obě pohlaví). V opačném případě se totiž můžeme vystavit i hrubému násilí. Takové provokace však rozhodně nejsou ani mým a předpokládám, že ani vaším cílem.

Hrátky s češtinou

Téma týdne "Prsa" je docela provokativní. Já vím. Muži očekávají články, velebící tuto část ženského těla, aby si početli a namlsali se. Ale já nic takového v úmyslu nemám. Dané téma mě přivedlo na myšlenku, jak krásně květnatý a bohatý je náš mateřský jazyk. Proč si s ním tedy na daném slovíčku trošku nepohrát?

Z hlediska české mluvnice jde o podstatné jméno, mužského rodu neživotného, v jednotném čísle ve tvaru prs, nesprávně prso. Má v češtině několik významů. Jistě nejpopulárnější a nejvíce vyhledávaný je význam tohoto slova jako ústrojí lidského těla na přední straně hrudníku, v němž je uložena mléčná žláza. Pro někoho překvapivé může být, že i muži mají fyziologicky funkční mléčnou žlázu, která je u nich zakrnělá (pánové prominou, ale kojit mimino by je asi moc nebavilo). Název prsa lze v češtině nahradit i jinými spisovými výrazy, jako například vnady, ňadra. Slangové výrazy v tomto článku uvádět nechci, myslím si, že jsou všeobecně známé.

Další nejznámější význam tohoto slova směřuje do plaveckého sportu. Plavecký styl prsa je jednou z plaveckých technik s nejmenší účinností, co se týče rychlosti. Disciplíny v tomto plaveckém stylu jsou odstupňovány vzdáleností na 50, 100 a 200 metrů. Odborníci kratší vzdálenosti označují jako sprint, nejdelší vzdálenost je záležitostí spíše vytrvalostní.

S významem daného slova nyní zavítám do potravinářství a pohostinství. Kdo z nás si nekoupil v supermarketu kuřecí či kachní, nebo husí prsa? Bude nás asi hodně málo, kdo takovou terminologii neznají. A v pohostinství? Tam už si na kuřecích, kachních nebo husích prsou můžeme jenom pochutnat, pokud si je podle vlastního receptu neupečeme doma sami. A věřte nebo ne, je to opravdová mňamka.

Poslední význam daného slova, který mne v souvislosti se zadaným tématem napadá, je sice tak trochu přenesený, ale také často používaný. Určitě jste někdy dobíhali autobus, tramvaj, vlak, či jiný dopravní prostředek. Pokud jste nebyli v této situaci sami a doběhli jste těsně jako první, dá se říci, že jste zvítězili "o prsa". Podobné terminologie se můžeme dočkat i v atletice při běžeckých disciplínách.

Snad vás můj článek alespoň trochu pobavil. Čeština je prostě výrazově bohatý jazyk. Nedivím se cizincům, když říkají, že je to pro ně jedna z nejtěžších řečí na světě, když se ji mají učit. Ale já pro tuhle bohatost svoji mateřštinu miluji a doufám, že nejsem jediná.

Dabing nebo titulky

Dabing nebo titulky? Téma týdne, na které bude každý z nás koukat jinýma očima. Mladí lidé se znalostí angličtiny, kterou se dnes učí téměř všude, budou jistě preferovat titulky a vychutnávat si oblíbené filmy v originále. Ale co my starší? Za mojí doby studií se preferovala ruština, nepovinným jazykem byla pro mne němčina a angličtina mne jaksi minula. Proto je jasné, že preferuji dabing. Jsem už také trochu pohodlná číst titulky a přitom se soustředit na děj a scény filmů. Navíc si myslím, že dabing je u nás na vysoké profesionální úrovni. Nezapomenutelný je pro mne například František Filipovský ve všech dílech "Četníků". Ráda poslouchám i podmanivý hlas Martina Stránského v seriálu Dr.House, vzpomínám i na nezapomenutelný hlas Věry Galatíkové a další vynikající dabéry.

Přeji tedy všem dabérům, aby se jim práce dařila, alespoň tak, jako dosud. Díky jim budeme mít na co koukat a co poslouchat.

Rande s hvězdičkou

Nedá mi, abych se k tomuhle tématu týdne s vámi nepodělila o příběh, který mi kdysi kdosi vyprávěl. Je mezi námi mnoho seniorů, kteří se i v pokročilém věku zabývají a podotýkám, že rádi, počítačovou technikou. Takovou byla i paní, říkejme jí pro náš příběh třeba Jana. Náhodou při brouzdání na internetu narazila na seznamku, kde se jí zalíbil pan Karel. Začali si spolu dopisovat, jak už to v podobných případech bývá a netrvalo ani měsíc, kdy pan Karel vyslovil přání svoji kamarádku poznat tak říkajíc "na vlastní oči".

Sešli se na tradičním místě, v tiché kavárničce. Pan Karel objednal kávu, zákusek, víno. Byl slušně oblečený, uhlazeného vystupování, prostě, jak si v duchu řekla paní Jana "štramák". Dozvěděla se, že žije dlouhou dobu sám, vlastně nikdy ani ženatý nebyl. Když se ho zeptala proč, mlčel. To už bylo Janě trochu divné, ale říkala si jen tak pro sebe, že je to třeba proto, že se zatím nechce s nějakými detaily svého života svěřovat. Jen s údivem pozorovala, jak pro sebe neustále objednával kromě společné večeře další a další víno, i když ona stále vydržela u své jedné skleničky. Bylo už pozdě večer, když se rozhodla z vinárny odejít a dala to panu Karlovi najevo. Čekala samozřejmě, že útratu zaplatí. Ale světe div se, nestalo se tak. Pan Karel, již značně společensky unavený, bez obalu řekl, že u sebe nemá ani korunu, a že mu zase jednou vyšla jeho finta. Seznámit se s naivní osobou a dobře se přitom najíst a napít, samozřejmě zadarmo. Paní Jana nechtěla ve vinárně dělat rozruch, i když jí tahle informace vyrazila dech a přišla o všechny své iluze. Když se pan Karel sebral a s úsměvem odešel, bez mrknutí oka zaplatila jeho i svoji útratu. Rande, které pro sebe nazvala "rande s hvězdičkou" tak skončilo neslavně. Paní Jana nakonec mohla být ráda, že nedopadla ještě hůř.

Jak vidíte, není důležité jenom kam na rande, ale také s kým. Před podobnými podvodníky je třeba se mít stále na pozoru.