Svět za zrcadlem? Zvláštní téma tohoto týdne. Můžeme si představovat cokoliv. Chuchvalce prachu, sem tam nějakého pavouka, kterému se nepochybně za zrcadlem výborně daří. Přesto je zrcadlo v našem životě důležité. Potřebujeme ho každé ráno. Přiznejme si, kdo z nás se po ránu do zrcadla nepodívá? Neznám nikoho takového. Jiná otázka je, co si při pohledu do zrcadla pomyslí. Slyšíte to taky?
"Pane bože. To mám zase ránu. Už abych si namalovala na ten ksicht obličej, jinak to nepřežiju. A ty vlasy! Přeležené, stojí si každý, na jakou stranu se mu zachce. Co s tím zase udělám? Asi to vyřeší tekoucí voda a fén. Ale hlavně rychle. Nebo zase přijdu do práce pozdě a šéf mě zabije, sebere mi prémie, nebo rovnou vyhodí!"
Vybíháte z koupelny a v kuchyni zapnete varnou konvici a připravíte hrnek s kávou. Pak už následuje rituál před zrcadlem, přesně, podle předchozích vlastních pokynů. Mezitím se vracíte do kuchyně, zalít bublající vodou připravenou kávu. Zhruba po dvaceti minutách se spěcháte na snídani. Kafe je už skoro studené, ale nevadí to. Hlavně, že jste se sama sobě v zrcadle začala líbit. A nastává další problém, kde se bez zrcadla neobejdete. Zase to slyšíte?
"Co si jenom vezmu na sebe? Tyhle šaty ne - kroutíte s nimi před zrcadlem. V těch jsem tlustá a barva se mi nelíbí. Vytahujete další - ty jsou moc teplé, dnes bude hezky, tak něco lehkého. Sukně - ta je moc dlouhá, tahle zase moc krátká, džíny - ano. Ty si vezmu. Halenku nebo tričko? Co mám dneska v práci na programu? Vezmu si tričko. Nic slavnostního mne dneska nečeká. Ale jaký tričko? S nápisem, bez nápisu? Červené, nebo bílé?"
Nakonec vítězí pestré, které stejně nosíte nejraději.
Úpěnlivě sledujete minutovou ručičku na hodinách.
"Hoď sebou, nebo to opravdu nestihneš. Potřebovala bych po ránu nějakého skřítka, který by vystoupil ze zrcadla a vždycky mi vybral to, co mi nejvíc sluší, učesal mě, nalíčil, to by byla skvělá práce. Všechno bych stihla. Vypadala bych jako člověk a vůbec bych se po ránu tolik nenadřela".
Kdo ví, jestli existuje nějaký život za zrcadlem. Ve spěchu obouvám sandály, beru kabelku a klíče od bytu a mizím. Cestou na tramvaj se mi vybavuje pohádka "O Sněhurce", kde zlá královna potřebovala své kouzelné zrcadlo k prosazení svých zlých úmyslů. Škoda, že takové nemám. Ale na druhou stranu, lhát se nemá. A zrcadlo, to podle mě vždycky lže. Zkuste se ho zeptat, "kdo je na světě nejkrásnější, nejbohatší, nejlepší, nejinteligentnější a co já vím, jaké ještě nej". Pak se do něj podívejte. Myslíte si, že má pravdu?
Žádné komentáře:
Okomentovat