Pokrok nezastavíš. To je stará pravda, s níž mi nezbývá nic jiného, než souhlasit. Vzpomínám, jak jinak, na dobu mého dětství. Tenkrát bylo přirozené hrát si ve volném čase na ulici, kde kluci honili mičudu a děvčátka vozila kočárek s tou nejkrásnější panenkou. Když ještě na kočárku nechyběly krajkové peřinky, nemělo to chybu. V pozdějším věku, kdy jsme už byli školáky nebo školačkami, jezdili jsme s rodiči na chatu. Ať to bylo na víkendy, nebo na prázdniny. Dva měsíce v létě nás rozhodně nikdo ve městě nepotkal. Vím, že u všech vrstevníků to nebylo stejné. Ale u nás to byla chata bez elektřiny, plynu a dalších vymožeností. V dnešní době si už málokdo dokáže představit večery u petrolejové lampy, od které mnoho vidět nebylo, nebo u plynové lampy na propan-butan, kde svítící "punčoška" většinou po krátké době svícení shořela. Nespolehlivějším osvětlením byla proto svíčka. Ale pravda je, že i tak to bylo romantické a mělo to něco do sebe. Nikomu z nás se nestýskalo po programu v televizi. Den jsme trávili venku, s kamarády, na kole nebo u vody, večery u ohýnku s pečenými buřty a nezřídka i s kytarou v ruce. Když nepřálo počasí, věnovali jsme zejména večery různým společenským hrám. Mezi takové nepochybně patřilo nesmrtelné "Člověče nezlob se". Převážně však vítězily karty. Na generační rodinné turnaje, při hraní žolíků nebo kanasty, kdy na jedné straně hrála máma s dcerou jako ženská část rodiny a na druhé straně táta se synem, se nedá zapomenout. Hrávali jsme o haléře. V tehdejší době to byla nejmenší platná mince, dnes již neexistující. Notýsek, kam jsme poctivě zapisovali stav jednotlivých her, kde buď vyhrála MD, nebo TS (rozuměj matka-dcera, nebo táta-syn), jsme ještě dlouho po jeho popsání schovávali jako předmět doličný. Jen jedenkrát se za dlouhou dobu stalo, že v celém popsaném notýsku vyhrála pouze sestava MD. Sestava TS pak notýsek roztrhla vejpůl, protože se na to nemohla dívat. I ten byl uschován na památku a byla z toho velká legrace. Oproti dnešku byla rozhodně v rodině prvořadá komunikace. I u karet nebo jen tak posezení při svíčce se rozebrala spousta věcí, na které přes den tak nějak nezbyl čas.
Jak šla léta a s nimi i pokrok, i nám přestávala chata bez elektřiny stačit. Byl to velký svátek, když se v chatě po prvé rozsvítila elektrická žárovka. Ten nezvyklý pohled mi v paměti zůstane napořád. S rozsvícením žárovky už samozřejmě přišla na řadu i malá lednička a sporák na propan-butan nahradil kamna na uhlí. Po krátké době jsme si i na letní prázdniny na chatě zapojili malou televizí. A najednou se večery změnily. Karty už se nehrály tak často, přednost dostával televizní program. Prostě - pokrok nezastavíš…
A dnes? Na chatu už můžeme vzpomínat pouze při pohledu na fotografie. Místo chaty stojí domeček. Na místě, kde se nám tak mnoho líbilo v dětství, jsme zakotvili natrvalo. Vymoženosti dnešní doby jsou samozřejmostí, ať si vezmeme video, mobilní telefon, televizi, počítač nebo tablet. Za mého dětství kromě televize jsme žádný z těchto pojmů neznali. Vybavuje se mi první mobilní telefon. Velké "pádlo", které opravdu sloužilo jen k telefonování a psaní krátkých zpráv. První barevná televize, kde obraz jen místy vystihoval skutečnou barevnost světa. Počítač s velkým monitorem a malou obrazovkou byl převratným objevem hlavně v práci.
Dnes se obsluhovat počítač učí děti již v mateřské školce, v první třídě je už mobilní telefon samozřejmostí a nemít doma pořádný počítač s internetem je takřka nemyslitelné. Na jednu stranu je to moc dobře. Mladá generace alespoň v budoucnosti nebude mít problémy tyhle přístroje ovládat a nebude se muset jejich obsluhu pracně učit "na stará kolena", jako my senioři. Na druhou stranu je však třeba dbát opatrnosti. Nejen v tom, jaké informace na internet poskytujeme, s kým a o čem si dopisujeme, ale i v tom, kolik času věnujeme nejrůznějším počítačovým hrám. Bohužel se mnozí dopracovali k závislosti. A léčit takovou závislost je těžké. Záleží jen na vůli každého z nás. Jednoduše řečeno, pokrok nezastavíš, ale dostat se do jeho zajetí, či se v něm dokonce ztratit, je velký problém. A tak mi nezbývá, než na závěr této úvahy dodat, že všeho je třeba využívat s mírou a zdravým rozumem.
Téma týdne: Ztraceni v pokroku
Žádné komentáře:
Okomentovat