"Barunko, slyšíš? Přišla jsem se za tebou podívat!"
Pozvolna otevírám oči. Vidím nejasný obrys postavy v dlouhých širokých sukních, s čepcem na hlavě, který mi někoho připomíná. Přemýšlím jen chvilku. To je přece babička! Ale ne ta moje. Tyhle laskavé oči a milý úsměv znám z klasické knihy Boženy Němcové a jen zírám.
"Nedalo mi, abych se na chvilku nepodívala na váš svět. Ale zklamal mě. Žádná krásná příroda okolo, jako za mých časů. Lesy plné stromů bez listí. Měli byste si přírody vážit. Všude jen podivné šedivé cesty, po kterých jezdí cosi hlučného a zapáchajícího. Neviděla jsem ani jeden koňský potah, žádné pole plné obilí. Žádné sluníčkem bělené prádlo na březích řeky, ani stáda pasoucích se krav. Děvenko, jak to žijete?"
"Vítám vás, babičko". Dobře jsem si pamatovala, že za časů rakouského císařství se babičce vykalo.
"Je jiná doba. Prádlo pereme v automatické pračce, jezdíme autem, stáda krav už u nás moc neuvidíte. Koukáme na televizi, používáme mobilní telefon, pracujeme s počítačem. Vy mně teď asi moc nerozumíte, že?"
"Já vím. Vymoženosti vaší doby. Občas vás pozorujeme z našeho ráje. Těch se bojím. Jsou to čertovské vynálezy. To není nic pro mě. Všechno je to takové neosobní a cizí ". Pokřižuje se.
"Dnešnímu světu nerozumím. Ale je to váš život a snad bude i šťastný. A teď už zase budu muset jít tam…"
Podívá se vzhůru.
"A nezapomeň, děvenko. Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí. Buď takovou hospodyňkou, chraň přírodu a nezapomeň na zachování tradic své rodné země."
Udělá mi na čelo křížek a pomalu se vytrácí kdesi v nenávratnu.
"Šťastná to žena", povzdychnu si.
Pomalu procitám. S překvapením zjišťuji, že mám oči plné slz. Budu schopna babiččin odkaz splnit? Kdo ví…
Zdroj: Babička
Božena Němcová
Žádné komentáře:
Okomentovat