Už zase nejde internet! Jednoduchá věta, která v mnoha našich domácnostech je doslova katastrofou. Co budu dělat? Jak budu psát úkoly, ročníkovou práci, či diplomku, když nebudu mít po ruce svého virtuálního pomocníka?
Patřím ke generaci, která v době studií a částečně i ve svém zaměstnání neměla o počítačích a internetu ani potuchy. V té době totiž neexistoval. A také jsme psali úkoly, ročníkové práce, či diplomky a nikomu nepřišlo divné, že po ruce žádného virtuálního pomocníka nemá. O to více jsme museli zapojovat vlastní hlavu, vypůjčovat publikace z vědeckých či jiných knihoven a samozřejmě z nich také potřebné vědomosti čerpat. Nezbytností byl sešit a propiska, kam jsme zapisovali vše, co učitel či profesor přednášel. Život bez internetu byl rozhodně pomalejší a řekla bych, že i klidnější. Bylo více volného času na zábavu, návštěvu kina, divadla či aktivní sportování. Jak doba pokročila, začal se internet postupně zavádět do škol i do zaměstnání. Vzpomínám si, že z počátku mělo přístup na internet pouze několik málo, většinou vedoucích pracovníků. Ti prostí nadále využívali pro svoji práci psacího stroje. I ten se však vyvíjel. Ve škole nás učili psát na strojích mechanických, v práci jsem se poprvé setkala se strojem elektrickým, později i s elektrickým strojem s pamětí. V té době už pár zaměstnanců mělo svůj počítač a pochvalovali si, jaká je to pohoda. Dívala jsem se na to skepticky. Co na tom mají. Vždyť umím psát všemi deseti, píšu rychle a než to oni zapnou a najdou, tak já mám hotovo…
Dnes vím, jak moc jsem se mýlila. Technika jako taková mne vždy zajímala. Nebyla jsem proti, když jsem se dozvěděla, že také dostanu počítač. A musím říci, že od první chvíle mne na něm práce zaujala, dokonce i bavila. Pochopila jsem, že psát se na něm dá mnohem rychleji, než na jakémkoliv psacím stroji, protože určité fráze může dopsat za vás. A nejen to. Když už jsme všichni měli přístup k internetu, dokázali jsme velmi rychle najít vše, co bylo pro práci potřeba. Nové a hlavně platné a aktuální předpisy, vzory nejrůznějších podání a smluv, informace k řešeným problémům a kdo ví, co ještě. S dnešní dobou se to vůbec nedá srovnávat, když už většina podání a žádostí se vyřizuje jen elektronicky. Běda, když najednou se vyskytne nějaká porucha, či závada. V tu ránu si můžete v práci vzít volno.
Počítač a internet je mi pomocníkem i doma. Je zdrojem zábavy, poslechu hudby, filmů, prohlížení fotografií, čerpání nejrůznějších informací a nakonec i psaní tohoto článku na blog, kde jsem získala přátele se stejným koníčkem - literárním tvořením. Pro mnohé z nás je počítač jedinou možností jak se stýkat s okolním světem.
Internet však přináší i svá úskalí. Je třeba jej používat s mírou. Pokud někdo propadne hraní her natolik, že nezná jiný druh činnosti a zapomene na okolní svět, je to špatně. Tak může snadno skončit i na psychiatrii, kde se bude léčit ze závislosti na hrách a věta "tady nejde internet" mu bude připomínána každý den několikrát. Je jenom na jeho vůli, zda se závislostí zbaví a do budoucna si bude muset větu o "nechodícím internetu" často opakovat.
Internet dokáže být i nebezpečný. Za své praxe jsem se několikrát setkala s lidmi, kteří si prostřednictvím internetové pošty dokázali navzájem velmi ubližovat. Urážky a nadávky nejhrubšího kalibru, většinou u rozvádějících se manželů, nebyly žádnou výjimkou a končívaly i u soudu.
Přes všechna nebezpečí bych však dobu, kdy internet neexistoval, nechtěla vrátit. Pokrok nezastavíš. Ať tedy věta "Už zase nejde internet" zní v našich domovech co nejméně a všem těm, kteří služeb internetu jakýmkoliv způsobem využívají, přináší nejen potřebné informace, ale i zábavu a pocit z dobře vykonané práce.
Téma týdne: Život bez internetu
Žádné komentáře:
Okomentovat