Je jich mnoho. Vzpomenu-li na útlé dětství, lékem na každou bolest byla určitě maminka. Ta dokázala pofoukat odřené koleno či loket, polaskat v době, kdy nás trápily dětské starosti. Byla to ona, která přiložila studený obklad na rozpálené čelo, když jsme byli nemocní. Když jsme vyrostli z dětských střevíčků, byla to zase maminka, která nás hájila při neúspěších ve škole a nabádala ke zlepšení prospěchu. I když se v tehdejších dobách s námi mnoho neučila, dohlížela na to, abychom měli úkoly napsané a všechny své školní věci bez závad. Pokud se jí vyhotovený úkol nelíbil, přepisovali jsme, nebo museli nejdříve psát na nečisto. Ale vždy dokázala uchlácholit naše drobné bolístky a zlepšit náladu.
Později, v době puberty, na nás pečlivě a hlavně potichu čekala, až se vrátíme z diskotéky či povoleného mejdanu. Běda, když jsme nedodrželi smluvenou hodinu. To bylo hned mezi dveřmi do bytu zle. Rozmysleli jsme si to napříště, protože bychom už nikam nesměli… Ale život utíká hrozně rychle.
Jak jsme postupně dospívali, nacházeli jsme léky na bolístky už sami v sobě. Byla to třeba hra na oblíbený hudební nástroj, později poslech oblíbeného zpěváka z CD nosiče. Na maminku jsme se obraceli jen tehdy, když už jsme si opravdu nevěděli rady.
V době prvních lásek byla lékem na bolavé srdíčko většinou věrná kamarádka. Té jsme se svěřovali se svými pocity, postřehy, vyměňovali názory na opačné pohlaví a získávali další zkušenosti, jak si s našimi oblíbenými protějšky poradit.
Když jsme si již našeho partnera pro život našli, byly lékem na bolest společné schůzky, kdy jsme stále více poznávali svého partnera, objevovali jeho dřívější tajné i netajné lásky a nahlíželi i do jeho občas bolavé duše, které jsme chtěli rozhodně pomoci. Stejně tomu bylo i naopak, kdy v našich duších objevil dosud utajené skutečnosti náš vyvolený. Tehdy lékem na bolest byly i květiny, které donesl. Vzájemné porozumění a láska pomohly vyléčit naše problémy.
Pak jsme se sami stali rodiči. Lékem na bolest rázem bylo naše dítě. Jemu jsme věnovali všechnu péči a pozornost a přitom zapomínali na své bolístky a potíže. Pokud vše dobře fungovalo, očekávali jsme, že i nám dítě svoji lásku později oplatí. Vraceli jsme se zpátky, do našeho dětství a mládí, do času našich rodičů a snažili se teď už své rady a postřehy, nezřídka vycházejících z našeho života, uplatnit i v nové době.
A dnes? Celá řada z nás je už babičkou, v důchodovém věku. Lékem na bolest je pro nás prakticky všechno. Pomineme-li nějaké ty pilulky od lékaře, které k našemu věku patří, je lékem na bolest především aktivní přístup k životu. Vracíme se ke svým koníčkům, na které dříve nebyl čas. Opět oživujeme ruční práce, háčkování, pletení, hlavně pro svá vnoučata. Sledujeme televizi, pracujeme na počítači a třeba i píšeme úvahy a zamyšlení na blog na zadaná témata týdne. Řada z nás se věnuje pohybovým aktivitám a výletům nejen po naší zemi. To vše nám přináší radost a pocit, že nežijeme nadarmo a pro svůj život jsme nalezli ten správný lék.
Téma týdne: Lék na všechnu bolest
Žádné komentáře:
Okomentovat