Prvním plastem vůbec byl parkesin,čili umělá slonovina, kterou vynalezl Angličan Alexander Parkes v roce 1855. Prvním plně syntetickým plastem byl bakelit (1909). Polyetylen byl po prvé vyroben Hansem von Peckmannem v roce 1891. Po první světové válce byla objevena syntéza prvního polyamidu (nylonu). V téže době také začíná prudký rozmach výzkumu i výroby většiny dalších plastů, používaných vesměs dodnes. Do každodenního života vstoupily plasty a výrobky z nich masivně až po druhé světové válce, coby levná náhrada klasických materiálů jako dřevo, sklo, ocel a jiné kovy. V posledních několika desetiletích ekologové zjišťují, že překvapivě velké množství plastů se v kombinaci s nedostatečnou "recyklační morálkou" dostává do řek a je vyplavováno do moří a oceánů, kde jsou unášeny mořskými proudy daleko od pobřeží a nebo končí v útrobách mořských a přímořských živočichů.
Pamatuji dobu umělohmotných tašek v supermarketech. Bylo jich nepřeberné množství a staly se i součástí sběratelských sbírek. Dnes některé obchodní řetězce začínají nahrazovat své většinou poloyetylenové tašky na zakoupené zboží variantami z recyklovatelných plastů, případně podporují trvanlivé tašky, například z juty.
Plasty, známé také pod názvem plastické hmoty nebo obecnějším názvem "umělé hmoty" označují řadu syntetických materiálů. Často obsahují další látky ke zlepšení užitných vlastností, například odolnosti proti stárnutí, zvýšení houževnatosti a pružnosti. Plasty mohou být formovány do předmětů, filmů nebo vláken. Jejich název je odvozen z faktu, že mnohé jsou tvarovatelné, mají vlastnost zvanou plasticita. Vyznačují se velkou variabilitou vlastností, jako odolností, tvrdostí nebo pružností. Mezi výhody patří nízká hustota, chemická odolnost, jednotnost složení a struktury a dobrá zpracovatelnost energeticky málo náročnými technologiemi, vhodnými pro masovou výrobu. Díky tomu nalezly použití téměř ve všech průmyslových odvětvích i v domácnostech.
Přírodní polyester je znám asi od roku 1830. První syntetický polyester se používal v první světové válce jako impregnační materiál. Vlákno ze syntetického polyesteru bylo vynalezeno v Anglii v roce 1941 a od roku 1947 se vyrábí průmyslově. V roce 2009 dosáhla světová výroba 32 milionů tun. Tím se podílel polyester na celkové spotřebě cca 40% jako nejpoužívanější textilní vlákno (bavlna na druhém místě se podílela asi 30 %). Největším výrobcem byla Čína (22 milionů tun), podíl Evropy včetně Turecka se snížil pod 2 %. V Plané nad Lužnicí vyrobili ještě v roce 1989 přes 500 tun. V pozdějších letech nebyla u nás výroba polyesterových vláken zaznamenána. Tolik chytrá wikipedie k pojmu svět a plast.
V současné době nás plasty obklopují všude kolem. Kupujeme nápoje v plastových lahvích. Nosíme oděvy, jejichž součástí jsou umělá vlákna. Neobejdeme se bez nejrůznějších nástrojů a nářadí z plastu. Vzpomeňme namátkou na smetáky, lopatky, kbelíky. Nezapomenutelná je hláška z filmových "Pelíšků", kde se v horké kávě umělohmotné lžičky přizpůsobily tvaru hrnečku a ohnuly se. Tomu se dnes můžeme jenom usmívat. Umělohmotné lžičky a kelímky, i když už jsou kvalitnější, existují dodnes a vypadnou na nás třeba z automatu na kávu. Bez plastů se neobejdou ani děti. Je spousta plastových hraček a her pro nejmenší i větší děti, oblíbené plastové panenky a barbíny nevyjímaje.
Přesto by se mně celý svět z plastu vůbec nelíbil. I když dnes můžeme koupit umělé květiny, které jsou téměř nerozeznatelné od těch skutečných, neměnila bych. Nic totiž nemůže nahradit přírodu, vonící les či květiny a nádheru kvetoucích stromů. Užívejme plastů, jako vymožeností dnešní doby, ale s mírou. Dejme si u automatu kávu z umělohmotného kelímku, ale doma dejme přednost oblíbenému skleněnému či porcelánovému nebo keramickému hrnečku. V opačném případě by se v budoucnu mohlo stát, že bychom si v obchodě místo chleba koupili tubičku s jakýmsi chlebem umělým. A z té představy je mi tak trochu úzko.
Téma týdne: "Svět z plastu"
Žádné komentáře:
Okomentovat