Není určitě náhoda, že toto téma týdne bylo zařazeno na blog den po státním svátku vzniku naší republiky. Češi a Slováci k sobě tak nějak od té doby patřili a jako národy jsme společně vycházeli vždy dobře. K rozdělení došlo v novodobé historii dvakrát, a to v souvislosti se vznikem Protektorátu Čechy a Morava, kdy se vytvořil samostatný Slovenský štát a po druhé v roce 1993, kdy se Slovensko osamostatnilo.
Nechci porovnávat, která z variant byla lepší nebo pro jednotlivé národy prospěšnější. Ale nesporné je, že v době společného státu jsme měli k sobě tak nějak blíž. Byli jsme více informováni o politickém i jiném dění na Slovensku, slovenštinu jsme vnímali téměř jako druhý mateřský jazyk a díky televizním slovenským pondělkům a každodennímu dvojjazyčnému vysílání zpravodajství každý tomuto jazyku rozuměl.
Dnes je situace trochu jiná. Mladí lidé již slovenštině často nerozumějí a Slovensko pro ně zůstává jen atraktivním turistickým místem se svými nádhernými velehorami a historickými památkami. A to je určitě škoda.
Přesto si myslím, že naše vzájemné vztahy se Slováky jsou více jak dobré. Slovenština se k nám dostává tak nějak nenásilně. Ať je to možnost poslechu slovenských televizních programů, nebo účast slovenských herců v některých českých filmech nebo seriálech, či soupeření Čechů a Slováků na společných televizních projektech typu Česko a Slovensko má talent a dalších. Samozřejmě, že každý národ má svoje specifika a najdou se jak lidé dobří, tak lidé opačných vlastností. Ale s tím nic nenaděláme. Takový je už život každého z nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat