Nemám ráda tyhle psychologické pojmy, které striktně zařazují člověka do určité škatulky. Osamělý stydlín, který se věčně někde schovává, má potíže s běžnou konverzací a nejraději by ani nevycházel z domu. Taková je obecná představa introverta. Toto mínění ovšem bývá zavádějící a odhalit takovou osobu není jednoduché. Kdesi jsem se dočetla, že introverti představují zhruba 25 procent populace a obecně jsou považováni za jakési podivíny s vlastním uzavřeným světem, v němž se pohybují.
Ale přiznejme si. Kdo z nás občas není tak trochu introvert? Copak netoužíme někdy po samotě, klidu, tichu a nerelaxujeme jenom se svými myšlenkami? Kdo z vás řekne, že tomu tak není, nemůže mluvit pravdu. Já vím. Namítnete, že introvert svoji samotu vyhledává záměrně, aby si tak zvaně dobil baterky. Ale není to spíš tím, že mu nevadí být sám? Pokud je tomu tak, nemusí ještě vůbec jít o introverta. Jak známo, protiklady se přitahují. Není proto výjimečné, že introverti jsou obvykle přitahováni k otevřeným extrovertům, kteří je podpoří v tom, aby se bavili a nebrali se tak vážně. Tito lidé mají obecně rádi společnost, jsou hovorní a potřebují dostatek vnějších podnětů. Pro introverty tak představují styk s "normálním", rozuměj extrovertním světem. Přejme tedy všem introvertům, ať jim to dobře píše, neboť vynikají v psaném projevu a extrovertům hodně sil a trpělivosti své introvertní partnery zvládat. Výsledkem bude spokojený a šťastný život. A o ten jde nepochybně nám všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat