Kouzelná země. Téma, které si můžeme vyložit různě. Pro každého z nás je kouzelná země někde jinde. Když jsme byli dětmi, byla to nepochybně pohádková země plná králů, hodných princezen či princů, kteří pro lásku k nim dokázali vždy porazit zlého draka nebo přechytračit čerta či skřítka a získat nejméně půl království, samozřejmě s láskou princezny či prince až na věky. Kolik kouzla bylo a je až dodnes v pohádkách. Kdyby to šlo, určitě by alespoň někteří z nás chvilku chtěli být v takové zemi pohádek, kde dobro zvítězí nad zlem a láska je všemocná čarodějnice.
Postupem času už pohádky čteme svým dětem, vnučkám a vnukům a pozorujeme jejich oči, zářící radostí. Ani jim nechybí představivost a jsou stejní, jako jsme byli v jejich věku my. I oni by chtěli být součástí královské rodiny, na krásném zámku, kde stále svítí slunce a pro své vyvolené být hrdiny, kteří vysvobodili zakleté prince či princezny.
Dnes máme možnost cestovat po celém světě. Navštívenou zemi, kde strávíme čtrnáct dnů své vysněné dovolené, však poznáme jen z jedné stránky. Samozřejmě, že nás uchvátí krásně zařízené hotely, pláže kousek od moře, které je pro nás jako suchozemce vzácné. Líbí se nám i počasí, kdy až na výjimky je stále krásné teplo a sluníčko. Ale byla by tato země pro nás kouzelná i v případě, že bychom zde chtěli žít trvale? Těžko říct. Jen málokdo z nás by dokázal opustit svoji rodnou zemi natrvalo. Skutečností je, že v každé zemi je něco lepší než u nás a naopak. Abychom vše poznali, museli bychom v té "druhé" zemi žít asi dlouho. Ale myslím si, že stejně by se nám časem zastesklo a museli bychom se alespoň na chvilku podívat "domů". Vzpomínám třeba na zpěváka Waldemara Matušku. Pokud byl v Čechách, zpíval vždy česky. Když emigroval, nesměly se jeho písně hrát v rozhlase ani v jiném médiu. Ale po sametové revoluci, jakmile mohl, přijel se alespoň na chvíli podívat "domů" a potěšit svými písničkami, které se hrají dodnes, své fanoušky. Nakonec o tom, kde byl "doma" svědčí i fakt, že je pochován v Čechách.
Na některých blozích jsem četla články, že náš stát je špatný, a že za komunistů bylo líp. Je to otázka názoru a prožitků každého z nás. Jen stěží může o předchozí době psát ten, kdo ji nezažil a třeba jen slyšel vyprávět své rodiče a prarodiče, jaké to "za komunistů" vlastně bylo. Nešlo jen o to, že jsme nemohli cestovat na západ a do exotických zemí jako dnes a že se stály fronty na banány, pomeranče, maso a kdoví co ještě. Komunisté promlouvali do všeho. Pokud rodina nebyla dostatečně angažovaná, jejich dítě se jen těžko mohlo dostat na střední či vysokou školu, i když mělo ke studiu všechny předpoklady. Všichni vedoucí pracovníci, pokud chtěli své funkce vykonávat, museli být členy strany. Jinak neměli šanci, i když byli vzdělaní a chytří. Ale nechtěla bych se v tomto příspěvku pouštět do politiky. Náš dnešní stát je takový, jaký jsme si ho sami vytvořili. Je pravda, že občas připomíná absurdistán. Ale žádná země není ideální a všude je něco špatného a něco dobrého. Je především na mladých lidech, aby změnili to, co se jim na dnešní době nelíbí. Kritizovat dokáže každý, ale pro to, aby se něco změnilo, je třeba něco udělat. Mladí lidé by měli chodit k volbám a učinit tak zásadní první krok k možné změně řízení státu.
Kde tedy je ta pravá "kouzelná země?" Myslím si, že je to domov. Místo, kde jsme se narodili, kde jsme vyrůstali, poznali své přátele, kamarády, studovali, pracovali a zažili dobré i zlé. Přece nemůžeme zapomenout na své kořeny. Jedno staré a moudré přísloví říká, že "všude dobře a doma nejlíp". Plně s ním souhlasím. Domov, to kouzelné slovíčko na pět písmen, alespoň pro mne hodně znamená.
Téma týdne: Kouzelná země
Žádné komentáře:
Okomentovat